pátek 23. prosince 2016

Recenze: Dávej pozor na svá přání (Tereza Barvíková – Něco si přej)

Knihu Něco si přej od Terezy Barvíkové jsem dostala v rámci projektu Podporujeme české autory, za což jsem jim velmi vděčná. Tereza Barvíková je česká začínající autorka původem ze Zlína. Je ji teprve 22 let. Něco si přej je její první kniha a já jsem měla tu čest a mohu na ni napsat recenzi.


Něco si přej je román, který by se dal zařadit do žánru Sci-fi a fantasy. Stěžejní myšlenkou celého díla je síla přání a sourozenecké pouto. Hlavní hrdinové Oliver a Ellie se stanou svědky nadpřirozené síly. Jejich rodinná situace není zrovna růžová, rodiče se často hádají a oba sourozenci toho mají dost. Jednoho večera, když se rodiče opět hádají natolik, že to jde slyšet až k nim do pokoje, se Oliverovi v hlavě zrodí toužebné přání. Dostat se co nejdál od tohoto trápení. Avšak není přání jako přání. Silou, kterou nelze jenom tak vysvětlit se oba ocitají na zcela neznámem místě a jak zjišťují , o něco později i v zcela neznámé době. Zmatení a jen v pyžamech se toulají krajinou a doufají, že najdou civilizaci, kde by se vše vysvětlilo. Oliver a Ellie zjišťují, že se již nenacházejí v roce 2014, ale silou přání se přesunuli o 100 let do minulosti. Jaké je jejich zděšení, když zjišťují, že jsou v roce 1914 v Sarajevu. Kdo je zběhlí v dějepise se asi dovtípí, že v tomto roce a v tomto městě byl spáchán atentát na Ferdinanda de Este. To brzy zjišťují i naši hlavní hrdinové a velmi si přeji zmizet. Což se také stává skutečností. Brzy přicházejí na to, že s každým přáním dostat se pryč se oba přesouvají vždy o 100 let do minulosti. Poznávají tak různé doby a různá místa, díky svým přáním procestují snad celý svět a ne na každém místě a v každé době je zrovna bezpečno. Jak brzy zjišťují, každá doba ať se zdá sebehezčí má svá úskalí a nástrahy, které na ně čekají a jim nezbývá nic jiného než skočit zase o pár let dozadu. Až to vypadá, že budou muset skákat pořád dál a nikdy se nedostanou domů. Do své doby.  Podaří se jim přijít na to, jak se dostat zpátky? Dokáží najít způsob jak se sžít s kulturou jiné doby, aby nikdo nepoznal, že jsou návštěvníky z budoucnosti? Jak daleko do minulosti budou muset cestovat? A jaká dobrodružství na ně čekají? To všechno jsou otázky, které jsem si během četby knihy pokládala a na které se mi záhy dostala odpovědi. 

Kniha velmi zajímavá právě svým nápadem. Tak mocným přáním, že se oba sourozenci dostávají do jiné doby a cestují v čase. Je exkurzí do dějepisných událostí a zprostředkovává čtenáři život z dob minulých. Právě touha zjistit jak to se sourozenci dopadne je hnací silou čtenáře, který si přeje zjistit zda-li se Oliverovi a Ellie podaří najít cestu domů, anebo budou nuceni se usídlit v nějaké době, najít společnou cestu a žít se zdejšími lidmi svůj nový život. Sourozenci se v minulých čase nezdržují příliš dlouho, brzy přicházejí na to, jak přáni fungují. A však najdou se dvě historická období, která se jim líbí natolik, že se zdržují na několik měsíců. Dokonce přemýšlejí o tom, že je jejich osudem tu zůstat. Oliver zde poznává svou první lásku. Ellie naopak trápí pocit, že ji nikdo nechce, že se ji všichni bojí. 

Celkově musím říct, že pro mě kniha byla docela milým překvapením. Z počátku jsem měla strach, ale s dalšími stránkami se mé obavy rozptýlily a příběh mě zaujal natolik, že věci, které mi na začátku vadili, jsem pak už ani nevnímala. Trochu mě mrzelo, že se v knize našly místa, kde věty ztrácely takovou tu plynulou návaznost. Avšak v průběhu knihy, jako celkový koncept proběhl vývojem a je to jen lepší. Co mě ale udivovalo, byla naivita. To, že hlavní hrdinka, která příběh vypráví, řeší spoustu banálních věcí, je úsměvné a vlastně to knihu doplňuje o vtipné momenty, kdy si čtenář uvědomí, jak malicherné věci dokážeme řešit. Ale mluvím spíš o tom, že se hlavní hrdinové zpočátku příliš neobávají toho, co se jim stalo a téměř okamžitě přicházejí s racionálním řešením. Čekala bych spíše klidně celou jednu kapitolku o tom, jaký strach a zmatek přineslo jejich dobrodružství, jejich zoufalství z toho, že neví co se děje a že se nikdy nedostanou zpátky. Toto se objevuje až mnohem později, kdy se dostali o další skoro tři sta let zase nazpátek. A kdy přichází pocit, že posuny jsou schopni dělat jen v minulosti, ale nikdy ne vpřed. A však to je asi jediná věc, která mi na celém příběhu vadila. Jinak je to velmi dobře promyšlený příběh, který si myslím, že zaujme ještě mnoho dalších čtenářů.  

Celkově knihu hodnotím jako dobrou, rozhodně o ní nečekejte zázraky, ale příběh je jednoznačně poutavý. Chvílemi jsem měla strach kam až se Olí a Ellie dostanou, jak daleko do minulosti je autorka nechá zajít. Pro mě to bylo takovým lehčím čtením, které jsem teď v době před Vánoci a po zkouškách velmi ocenila. 

Závěrem bych chtěla složit velkou poklonu autorce, protože tohle je její první kniha. A já si neskutečně vážím toho, že našla v sobě odvahu a šla s vlastní kůží na trh, jak se říká. A právě za to si zaslouží můj obdiv. Kniha je to velmi slušná a já věřím tomu, že další budou jen a jen lepší. Terezko, přeji hodně štěstí.



Oblíbené příspěvky