Smrtná zima byla hitem loňského podzimu. Skoro všude se dalo
dočíst o novince s tímto názvem, která lákala nejednoho čtenáře a já jsem
taky podlehla, i když jen o pár měsíců později. V tomhle jsem tak trochu
opožděnec, ale nic si z toho nedělám. Jsem ráda, že jsem se nakonec ke
čtení odhodlala, protože i přes docela nic neříkající začátek byla kniha pro mě
milým překvapením. I když musím číst, že jsem si zpočátku myslela, že tato
recenze bude první špatnou recenzí, kterou napíšu. Což by u mě byl zázrak,
protože já knihu, která se mi nelíbí prostě nečtu. Nedokážu se přemluvit ke
čtení něčeho, co je nezáživné a prostě mě to nevtáhne do děje, abych z toho
měla ten správný zážitek. A tohle byl z počátku také případ této knihy,
ale naštěstí jsem se přemluvila a vydrželo to ještě pár stran a najednou to dostalo
spád a já hrozně chtěla vědět co je v tom „pitomém“ lese!
Jak jsem již řekla, Smrtná zima pro mě byla zpočátku hrozně
nezáživná, začátek se hrozně táhl.
Hlavní hrdinka Emmeline je vlastně docela obyčejně neobyčejná dívka,
která se narodila do rodiny, která v jejich společenství nemá příliš
dobrou pověst a pohlíží se na ni skrz prsty a ona zrovna dvakrát nepřidává ruku
k dílu, aby se něco změnilo. I když ji to samotné hrozně vadí. A už právě
tady jsem se zarazila a sama sobě říkala, co to má znamenat? Hrozně dlouho
trvalo, než jsem byla schopna pochopit, že se kniha bude odehrávat v jiném
světe, kde se přistěhovalé národy usídlily uprostřed planiny, která pro ně byla
bezpečná, protože okolní lesy jsou hrozně nebezpečné a žijí v ní zlý duchové.
Ale nemyslete si, že jsem totálně nechápavá. Já mám pocit, že tohle v knize
nebylo uplně dobře pojato. Z počátku jsem mi totiž připadala jako by kniha
vyprávěla příběh, který se odehrává v minulosti. Což vlastně není daleko
od pravdy, protože národ zdejších lidí žije poměrně jednoduchým životem, pěstují
plodiny, sbírají kořínky pro léčivé účely a pasou dobytek. Přestože jejich
vůdce schovává v truhle brokovnici, ale to předbíhám, protože tuto
informaci se dozvídáme až na konci příběhu. Co jsem ale tímto chtěla říci, že
jsem si zpočátku připadala hrozně zmatená a nevěděla, jak mám příběh pojmout,
kam ho zařadit ani jak ho vnímat, a možná právě tato zmatenost byla tím, co mě
přinutilo číst dál, abych rozluštila tuto záhadu.
Postupem času se dozvídám, že společenství ve kterém
Emmeline žije se řídi cnostnými zásadami a tyto zásady musí striktně dodržovat všichni
členové společenství a kdo tak nečiní je odsouzen k smrti. Smrti, které se
všichni bojí- je poslán na Rozcestí. (v podstatě umře hlady v kleci, kdesi
v lese) Zásady jsou to vskutku jednoduché, nebudu je jmenovat, ale v podstatě
jde o to, být poslušný a prospěšný pro dobro společenství. A co je zásadní
neohrožovat členy. Čímž se myslí nevycházet daleko od hradeb, do lesa, protože
tam číhají malmaci- zlý duchové, kteří Vás zabijí. Právě tyto bytosti jsou šiřitelem
obrovského strachu ve společenství, nikdo nechce umřít v jejich spárech a
proto se všichni zdržují v blízkosti hradeb a dělají všechno proto, aby se
připravili na la prise – smrtnou zimu. Což je období ukrutné zimy, kdy není možno
vyjít z hradeb ani z vlastního obydlí.
Nicméně Emmeline lesy lákají, promlouvají k ní a ona se
v nich ráda toulá. A právě tato její touha prozkoumávat lesy ji dovádějí k odhalování
záhad, kolem malmaci a společenství, ale rovněž ji tak činý vzpurnou proti
zásadám společenství. A navíc objevuje důkaz, který dokazuje, že její rodina
nebyla tak vzpurná jak se společenství domnídá a ona by tak mohla smýt kal z vlastního
rodinného krbu. A to je věc po které hrozně touží. A nebyl by to román, kdyby
do toho nebyla zapletena láska. Emmeline je totiž dospělá a měla by se vdát.
Jenže si na ni dělá zálusk někdo, kdo je vysoce postaven ve vedení celého
společenství. A pak je tedy taky někdo, kdo je v jejím věku, někdo kdo se
zpočátku jeví trochu nedůvěřivě, ale nakonec se z něj vyklube někdo se
srdcem na pravém místě. No, a to je ta chvíle, kdy mě příběh začíná pohlcovat.
Zaprvé se celá dějová linka začíná zamotávat a zjišťuji, že v sobě skrývá
víc tajemství, než jak se na první pohled jeví a za druhé odhaduji, jak to
nakonec popadne a opět se mi stává, že chci, aby Emmeline řekla své ano někomu
jinému, než komu svěří autorka její srdce. A když jsem za polovinou přistihnu
se, že knihu čtu jedním dechem, že se objevují chvíle, které mi berou dech a já
si říkám, jak tohle dopadne. A chci vědět, jak to skončí.
A ačkoliv jsem tvrdila na začátku, že mě kniha moc nebrala,
na závěr se pro mě stala něčím neskutečným. A vím, že až vyjdou další díly této
trilogie rozhodně je musím přečíst. A důvod je jasný, nedávno když jsem nad knihou
přemítala, tak mě napadlo: co když vůdce společenství tohle všechno zamýšlel,
co když chtěl, aby Emmeline udělala přesto to co udělala a nepřímo ji k tomu
navedl? Já vážně musím zjistit, jak to bylo!
Knihu rozhodně doporučuji všem kdo mají rádi mystery
příběhy.
