Pokud se mě Okouzlila i samotného císaře, za kterého se ve svých 16 letech vdala.
Bohužel k životu jaký přinášel carský dvůr, nebyla nikdy vychována. Byla
to mladá žena, která nebylo připravena na klec ze zlata, pozlátek a etikety. A
přesto se snažila se tomuto životu přizpůsobit a zároveň si žít po svém, i když
za to byla velmi kritizována.
Když jsem v knihovně hledala nějakou pohodovou četbu a
narazila na Soňu Sirotkovou a její Říkali mi Sisi neváhala jsem a hned si ji
půjčila. Byla jsem od první strany trochu skeptická, protože autorka na uvádí,
že se jedná o výpověď pacientky psychoterapie, která se vrátila do svého
minulého života a tvrdila, že byla císařovnou Sisi. Následně pak strávila 10
let v archívech, aby dala dohromady příběh, jenž by měl vypovídat o životě
této obdivuhodné ženy. Nicméně sama říká, že se jedná o fikci a kniha poskytuje
jen pouhý náhled na to, jak se mohly jednotlivé události stát. Byla jsem však
mile překvapena.
Události života jsou čtenáři představeny v krátkých
vyprávěních označením měsícem a rokem, ve kterém se měly stát. Jdou řazeny
chronologicky, od dětství až po její násilnou smrt. Nebudu se tady zdlouhavě
zabývat jednotlivými situacemi, protože to si zaprvé můžete přečíst a za druhé
účelem recenze není převyprávět celý její příběh, který zřejmě stejně většina
zhruba znáte. Ale pozastavím se nad věcmi, které mě zaujaly a ke kterým se podle
mého názoru musím vyjádřit.
Pro mě vždycky vztah Franze Jozefa a Sisi představoval lásku
plnou ideálů. Jako dar lásky, který se nedostává každému, a šťastní jsou ti,
kteří takový mají. Pro mě to byl pár, který svůj protějšek miloval
z celého srdce a nebyl by schopen mu jakkoliv ublížit (a tomu
s určitými pozměnami věřím doteď). Chápu, že skutečnost byla asi trochu
idealizována filmy o tomto posledním rakousko-uherském páru. Franz pro mě byl
ztělesněním šarmantního ohleduplného muže. Věřím, že ji jistě velmi miloval.
Ale během čtení této knihy mě napadala otázka, jsou všichni muži skutečně tak
malicherní a neschopni se plně oddat? Zjištění, že i tento můj ideál je schopný
takového podvodu mnou trochu otřáslo, i když použití toho slova je trochu přemrštěné.
Chápu, že to byl císař a tudíž mohl mít cokoliv, na co si ukázal. Ale není
právě věrnost jednou z předních vlastností těchto mužů? Copak mu nebyla na
srdce kladena věrnost ke svému lidu? Tak proč ne věrnost k ženě? Ano,
dámy, i tento muž podlehl. No možná mě další úvahy donutí, přehodnotit smyšlení
o existenci dokonalého muže. Ovšem
naprosto ohromující mi přišli všechny ty okolnosti, kolem jejich milostného
vztahy, který je zde až excelentně popsán. Od ponižující návštěvy doktora až po
Sisiin pohled na milostný akt. Ale i přesto v sobě našla sílu a dala mu 4
děti. Tak jako tak mě toto zjištění donutilo smýšlet o nich z trochu
jiného úhlu. Ono v podstatě, ani dnes není nic tak růžové jak se na první
pohled jeví.
Co mě ale pohoršilo, je že tato dle mého názoru silná žena,
se údajně snížila k tomu, aby oplácela stejnou mincí. Tato část se mi nezamlouvala, ale možná
pohlížím na tuto dámu s příliš velkým respektem. A kdo jsem já abych mohla takto soudit?
Rozhodně ale jako negativní hodnotím poslední kapitolu. Ta
mi přišla jako naprosto zbytečná a možná i trochu znevažující pro celou knihu.
Neboť ta je psaná z pohledu Sisi a najednou se zde objevuje něco, co
vypráví někdo jiný, i když je to k tématu. Smrt Sisi je zde popsaná
z pohledu přihlížející osoby na psychoterapeutické sezení, kdy jistá žena
vypráví atentát na císařovnu. Mě by úplně stačilo, aby kniha skončila popisem
dané situace tak jak byly popisovány
doposud. Do Sisi vrazí nějaký neznámý muž a pak už zhola nic.
Až tento závěr je kniha velmi čtivá a věrohodně vypráví o
životě jedné z nejkrásnějším žena světa.
Doporučují ji každému stejně historicky založenému čtenáři jako jsem já,
a nebo každému kdo by se chtěl o rakouské divě 19. Století dozvědět více.
