pátek 19. ledna 2018

RECENZE: Z podsvětí na výsluní (Erin Watt- Papírová princezna)



Kniha Papírová princezna byla velkým hitem loňského roku. Když vyšla, její fotku jsem viděla na snad každém instagramovém účtu. Dlouhou dobu jsem tomu odolávala, ale když jsem ji před Vánoci našla v knihovně, neodolala jsem. Když si knihu vygooglujete, najdetespíše dobré než špatné recenze. Rozhodně jsem si musela udělat vlastní názor. 

Autorkou je Erin Watt. Vlastně se nejedná o jednu autorku, ale dvě. Erin Watt je totiž pseudonym pro dvě kamarádky, jak vás upozorní obálka knihy. Obě jsou to docela úspěšné spisovatelky a dohromady je svedla láska k psaní. Skoro mi to připomíná mě samotnou, když jsem jednu dobu psala román společně s kamarádkou ze střední. Byly jsme podobně tak nějak propojené a na jedné vlně. 

Nicméně vraťme se ke knize. Papírová princezna je dívčí román, který je spíše adresovaný dívkám ve věku tak 15-17 let.  Ale i mě vyloženě neurazil. Vypovídá příběh o obyčejné holce, která toho moc nemá a žije ze dne na den. Avšak jeden jediný den ji obrátí celý její svět vzhůru nohama. V přeneseném slova smyslu se z ní skutečně stane princezna, avšak nečekejte žádnou romantickou pohádku. K pohádce s opravdovými princeznami má tento příběh docela daleko. Ukazuje spíše skutečný život. Hlavní hrdinka se totiž musí kromě jiného potýkat s partou nafrněných fracků z bohatých rodin, kteří si myslí, že jsou něco víc než všichni ostatní kolem. 

Celkově vzato nemůžu říct, že bych z příběhu byla kdoví jak unešená. Na druhou stranu si určitě půjdu pro druhý díl, protože by mě vážně zajímalo, jaké bude pokračování. Pořádný spád má totiž až konec celé knihy, kdy se vykreslí mnoho zvratových momentů, které zásadním způsobem zamotají celý příběh. Ale první tak polovina mě docela zklamala. Čekala jsem od toho něco víc. První stránky byly spíše monotónní. V podstatě se nedělo nic zajímavého, ačkoliv se toho děje docela dost. Ale jednotvárnost to všechno přebije. Takže máte pocit, že všechno jde na nějak hladce. Tak nějak vás to mine a žádný wow efekt se nedostaví. Snad až od druhé půlky to začíná být zajímavé. Děj začne mít spád. Nepřátelství mezi hlavními hrdiny je uzavřeno a konečně to vypadá, že se začne dít něco, kvůli čemu prostře chcete číst dál. 

Abych pravdu řekla, z této knihy mám docela smíšené pocity a vlastně úplně nevím, jak ji mám pojmout. Na jednu stranu, jak jsem říkala, se mi zdála taková, jako by vám děj proklouzl mezi prsty. Najednou si uvědomíte, že jste na konci knihy a přitom ten pocit „ páni ta kniha byla ale něco, honem rychle si musím jít pro pokračovaní, protože prostě potřebuji vědět, jak to dopadne“ se vůbec nedostaví.  A přesto si myslíte, že jste ji vlastně zhltly, a aby jste měli TEN pocit musíte s jít pro pokračování.  Nevím, jestli je to u mě způsobeno, tím, že v průběhu čtení jsem se učila na zkoušky. Ale prostě mi tam něco chybělo. 

Jinak byla ale docela čtivá a vlastně vůbec ne špatná. Prostě si budu muset pro další díl, abych to mohla lépe posoudit.

úterý 2. ledna 2018

MŮJ ROK 2017 V KNIHÁCH / MY YEAR 2017 IN BOOKS

Před dvěma dny jsme oslavili konec roku 2017 a přivítali nový rok s velkým nadšením a nadějí, že bude lepší než ten předešlý. Ve víru oslav jsem se rozhodla ohlednout se za tím pro mě neuvěřitelným rokem a podělit se s vámi o knihy, které jsem četla, které mě nadchali a nebo naopak zklamaly.

Na Goodreads jsem se účastnila knižní výzvy. Pro tento rok jsem si stanovila, že přečtu 25 knih. Vím, že toho není mnoho, ale pro mě je to splnitelný cíl. Vzhledem  k tomu, že jsem byla na pracovní stáži a připravovala jsem se na zkoušky (těch přečtených knih bylo více, ale skripta se nepočítají :D). Výzvu se mi vzhledem ke studiu nakonec nepodařilo splnit, přečetla jsem jich jen 17. Ale pro mě je to docela uspokojující.

                                     Mou nejdelší knihou, kterou jsem přečetla byla Cizinka.



Nejvtipnější knihou, kterou jsem přečetla byla Rychleji mluvit nedokážu. 
 

 


Nejlepší knihou, kterou jsem četla byla  Čas čarodějnic



 
Největším zklamáním byla Šťastní lidé čtou a pijou kávu 
 


Za celý rok jsem přečetla taky hodně dětských pohádek, když jsem v Anglii četla jedné české holčičce. V těch chvílích jsem se vrátila do svých dětských let, když mi četla maminka. Snažila jsem se číst hlavně české pohádky, ale moc neuspěly. Například Rákosníček se vůbec nelíbíl. Nejvíce mě potěšilo, když mi po týdením snažení sama od sebe přinesla na čtení Dášenku (k té knize mám velmi blízský vztah). Její nejoblíbenější pohádky však byly Rapunzel, Kráska a zvíře, Popelka a Malá mořská víla. 
 
  V roce 2018 jsem si opět nastavila knižní výzvu na Goodreads. Avšak byla jsem o hodně střídmější než v předšlém ročníku. Vzheldem k tomu, že musím napsat diplomku (ke které musíš načíst alespoň 30 knih) a budu skládat státnicové zkoušky, rozhodla jsem se, že svou letošní výzvu nastavím na jednu knihu za měsíc. Tedy 12 knih celkem. A budu doufat, že se mi letos podaří svůj cíl splnit. Dala jsem si do nového roku i předsevzetí. Ráda bych si našla více času na čtení, je mi totiž velmi líto, že čtení i když ho miluji, nevěnuji tolik času kolik bych chtěla. Proto jsem se rozhodla, že si každý den budu alespoň 10 minut číst. 

A co vy a rok 2017? Zajímalo by mě kolik knih jste přečetli, jaká byla vaše nejoblíbenější a které vás nejvíce zklamala a jestli máte tak nějaké předsevzetí do nového roku. Budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíte.

středa 27. prosince 2017

TRAVEL DIARY – MOJE ANGLICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ: Po stopách Jane Austen do města, kde na vás dýchá 18. Století a antický Řím zároveň



Můj úplně první větší výlet byl do jedinečného města, které jsem vždycky toužila vidět a to z jednoho jediného důvodu- žila tu Jane Austen, moje asi nejoblíbenější autorka. Mnozí z vás už asi pochopili, že je řeč právě o Bath. A já jsem opravdu nadšená z toho, že jsem se zde mnoha jet podívat. 

Můj výlet do Bath začal už asi týden před samotným odjezdem. Začala jsem totiž plánovat, jak se do města dostaneme a rozhodně jsem nechtěla jet nepřipravena, takže jsem začala plánovat, co tady budeme dělat. Koupit levně jízdenky na vlak nebo autobus je asi celkově v Anglii docela zázrak, ale nakonec se mi podařilo najít jízdenku za docela dobrou cenu s National Express, což je zdejší dopravní společnost, která vyjíždí do celé Anglie (mimo jiné vás odveze za cca 11 liber na letiště). I přes dlouhé hledání a propadnutí beznaději, že to prostě vzdám a nikam se nepojede, jsem nakonec koupila lístky za cca 20 liber.  Což je dost dobré.  A pak nastala ta o něco příjemnější část plánování, co budeme dělat. Po procházení zastaralých youtube průvodcích a nebo guide, kteří odpovídali tomu co jsem hledala, jsem našla úžasné stránky (https://visitbath.co.uk/things-to-do) kde vám rozepíšou, co se dá v Bath dělat, když tam jedete jen na jeden den a dokonce to vypíšou po hodinách. Úžasná stránka, pokud plánujete cestu do Bath. Takže jízdenku mám, plán mám a teď už jen čekat na den odjezdu. 

Vyjížděli jsme poměrně brzy ráno (pro nás). Kolem deváté hodiny už jsme museli být na Victoria Coach, odkud nám to odjíždělo.  Autobus jsme našli velmi dobře a narazili jsme i na hodného pana řidiče, kterým nám poradil, že nás vyhodí na vlakovém nádraží, protože ze stanice kam jsme měli koupenou jízdenku to je hrozně daleko a na nádraží že nás taky vyzvedne. Byli jsme mu opravdu vděčni za tuto radu, protože jsme tak mohli ušetřit trochu času. Takže po skoro třech hodinách (cesta měla trvat jen dvě a půl, ale bohužel jsme se zdrželi v zácpě na kraji Londýna, jsme konečně dorazili na vysněné místo.

Bath je poměrně malé městečko, a pokud chcete vidět jen ty základní památky, bohatě vám stačí čtyři hodiny ve městě, tak jak jsme to měli my. Samozřejmě můžete přijet na déle a procházet se romantickými uličkami, zajít si do krásných parků nebo navštívit muzeum, které jsme my už bohužel nestihli. I tak však náš výlet stál za to a já jsem moc ráda, že jsme tady jeli, protože pro mě to byl srdcový zážitek. 

Naše první cesta z nádraží vedla kolem malinkatých obchůdků k Pulteney Bridge, což je starodávný most přes řeku protékající městem a společně s mostem v Benátkách tvoří nejkrásnější mosty světa. My jsme ho obdivovali z krásných rozkvetlých Parade Gardens. Poté jsme prošli přes most a nahlíželi do výloh, a jelikož jsme měli hlad, hledali jsme nějakou restauraci, kde se dalo najíst. Nakonec jsme neodolali jednomu typicky anglickému pubu a dali si fish and chips.  Moje asi nejlepší jídlo, které jsem tady měla. Na talíři před námi přistál obří kus ryby a na to, že jsem až do nedávna ryby nejedla, jsem si moc pochutnala. 

Nasyceni vynikajícím obědem, jsme vyrazili k další destinaci, kterou byly Roman Bath. Tahle návštěva pro mě byla asi jedna z nejvytouženějších a naprosto předčila moje očekávání a jsem moc ráda, že jsem sem jela právě s přítelem, protože jsem si to moc užila. Strávili jsme tady asi skoro dvě hodiny. Po zaplacení vstupného (ps: v celém areálu můžete fotit) nás opět vybavili audio guide a pak už hurá do útrob nejstarší části města postavenou Římany. Celá stavba vám bere dech a několikrát jsem si říkala, že je naprosto neuvěřitelné, jak je to celé promyšlené. Roman Bath je jednou z těch památek, které prostě musíte vidět, když už jste v Bath. Rozhodně si to nenechte ujít. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů, a obdivovala každou věc se zájmem. Procházela jsem místnostmi s neuvěřitelnou úctou ke všemu a všem, kdo se na tomto monumentálním díle podíleli. 

V průvodci psali, že bychom měli stihnout ještě Bath Abbey, ale bohužel už nás začal tlačit čas a upřímně? Už jsme byli docela utahaní, takže jsme se vydali hledat kavárnu, kde bychom si dali kávu. Básnila jsem o tom skoro celý den. Nakonec jsme si jen koupili v Costa Coffee to go. A Costa jako taková mě hrozně klamala. Prostě na můj oblíbený Starbucks nemá. Ale byla to jedna z mála kaváren, které jsme našli, pokud jsme nechtěli jít do Nera (to je další velký kávový řetězec, na kterým jsem v Anglii narazila). Dopili jsme si svojí kávu a pak spokojeni a hlavně unaveni jsme se vydali domů.

V Bath se toho dá dělat mnohem vice, než jsme toho stihli my. A na stránkách (odkaz najdete výše) se dá najít mnoho zajímavých tipů, co ještě podniknout. Bath je město nejen turistickým a historickým. Najdete zde mnoho muzeí a krásných parků, kam chodit na procházky. Ale také kulturním a někdo, kdo zbožňuje nákupy, si zde také přijde na své. Prostě je destinací, které uspokojí snad každého a nikdo nepřijde zkrátka.

pondělí 27. listopadu 2017

RECENZE: Tvrdý život na skotské vysočině pro vzdělanou ženu moderního světa. (Cizinka – Diana Gabaldon)



Návrat do minulosti a snaha hlavního hrdiny vypořádat se s takovou skutečností je častým tématem historických románů a nejen jejich. Variant, jak se hlavní hrdina dostane do minulosti, je mnoho. Snad každý autor přijde se svým vlastním vysvětlením. Diana Gabaldon, představila příběh opředený magií, schovány pod závojem pověry. Otevírá čtenáři fascinující příběh, který upoutá a okouzluje nejednoho čtenáře. 

Ke mně se, díky jedné bloggerce, která jej velmi vychvalovala, dostal jako první seriál. A zamilovala jsem si ho od první minuty. Pamatuji si, že jsem první sérii měla shlédnutou během měsíce. Naprosto mě uchvátila a pohltila. Připadalo mi fascinující sledovat propletený život hlavní hrdinky, která se musí vypořádat s životem na skotské divočině o 200 let později, než se skutečně narodila. 

Kniha mi přišla ještě o něco lepší než samotný seriál. I když seriál v podstatě kopíruje to, co se ukrývá v knize. Kniha však, dle mého názoru, ještě více vtahuje čtenáře do děje. Doslova na něj dýchá skutečnost, že Clare je moderní žena z moderní doby. Její život se velmi liší od toho, jaký panuje v roce 1700. Kniha ukazuje občas až úsměvné situace, kdy se střetává historie s budoucností.  Moderní svět a zastaralé vnímání života. Myslím, že dokonale vykresluje to, jaký byl život v dobách, kdy světu ještě nic neříkala elektřina, neznali auta a žena měla podřadné postavení, jako ta která se stará o domácnost a rodí děti. Kdež to Clare je tělem i duší moderní žena, která nedokáže nečině sedět na zadku a přikyvovat.  A její svérázná povaha se neshoduje s tím, jaká by žena v těch dobách měla být a často ji to dostane do nesnází. Naštěstí je tu někdo, kdo má osvícené smýšlení a kdo dokáže její přešlapy hladce vyžehlit. Clare je opravdu cizinkou ve všech ohledech.

Na začátku jsem byla dost skeptická. Měla jsem pocit, jako by šok, který by měla prožívat z toho, když zjistila, že se nějakým způsobem ocitla v jiném století, ani nedostavil. A když už se tu objevil náznak, že ji to konečně všechno došlo, přišlo mi, že to je jen ledabyle popsáno, aby se neřeklo. Čekala bych prostě více, přece jen se dostala do „barbarské“ doby, kde neznají ani penicilín. Zase na druhou stranu je pravda, že pokud nechcete v takové době budit pozornost, asi vám na vzpamatování se z toho, že jste se vrátili v čase o dvě stě let nazpátek, nezbyde moc času. Nicméně zbytek knihy byl strhující. Čtenáře plně zaujme děj a všechny zajímavé zápletky, které vytváří dokonalý příběh. Mě osobně se velmi líbila myšlenka cestování časem propojená s keltskou legendou. Vždycky jsem tak nějak byla fascinována Kelty, jejich moudrostí a kulturou. Možná i pro to, je pro mě kniha tolik poutavá. Libí se mi jak autorka vykresluje povahu a osobnost divokých Skotů, kteří v té době bojovali za svá práva a svobodu, která pro mě mnoho znamenala. 

Osobně mě příběh velmi zaujal a trochu mě mrzí, že jsem ve sledování seriálu napřed. Protože knihy jsou určitě stoprocentně lepší, ale když už víte dopředu, co se stane, nedokážete si je tolik užít. Nebo alespoň tentokrát to tak u mě je. A musím říct, že mě to velmi mrzí. Protože knihu považuji za jeden z nejlepších historických románů, které jsem četla.

sobota 11. listopadu 2017

Recenze: Poznejte neuvěřitelný život neuvěřitelné Lauren Graham ( Lauren Graham – Od Gilmorových děvčat ke gilmorovým děvčatům: Rychleji mluvit nedokážu)



Znáte Gilmorova děvčata? Sledovali jste se? Já jsem je zbožňovala. Pamatuji, jak jsem jako malá, běžela ze školy, hodila tašku do pokoje a zaplula k televizi, abych se mohla dívat na svůj oblíbený seriál. Milovala jsem ten příběh o matce s dcerou, které mají spolu naprosto jedinečný přívětivý vztah. Fascinovali mě jejich dlouhé a neuvěřitelné rozhory o ničem, odmluvené tak rychle, že jsem jim stěží rozuměla. Rory byla dlouho mít vzorem, chtěla jsem být touto tichou holčičkou, která je tak neuvěřitelně chytrá, že může jít na prestižní školu. Stejně jako ona jsem milovala knihy a školu. 

Stručně řečeno, jsem ten seriál zbožňovala. A asi si umíte představit, jakou radost jsem měla, když se mi naskytla tato jedinečná příležitost recenzovat knihu hlavní hrdinky seriálu. Lauren Graham a její postava Lorelai mi vždycky přišli jako fascinující bytosti. Byla jsem velmi překvapena, když jsem začala odhalovat životní zkušenosti této fenomenální herečky. Velmi jsem se těšila, až se začtu do její knihy Rychleji mluvitnedokážu a dozvím se něco více ze zákulisí Gilmorek.

Kniha začíná popisem hereččina dětství. Dozvídáte se, že vyrůstala s tatínkem a hodně se stěhovali. Během začátku stihne Lauren knihu asi třikrát ukončit s tím, že už řekla vše podstatné, co o ní potřebujete vědět. Vtipným způsobem popisuje, co jako malá prožívala. S nadhledem píše o svých zážitcích ze školy. Věděli jste, že šla do školy o rok dříve? Celá kniha se nese v duchu vtipných poznámek a popisů toho, jaký byl její život. Popisuje svůj pohled na svět, jak začínala její herecká kariéra. Dozvídáme se, že Lauren jen velký dříč. Měla jeden velký sen- stát se herečkou, kterému obětovala všechno. Šla si tvrdě za svým. A vyplatilo se. Dnes je jí padesát a svět k ní vzhlíží, jako k ženě, která toho ve svém životě hodně dokázala a ztvárnila roli mladé matky, která ve všem plně podporuje svou dceru.  A navzdory tomu, že je workoholik, který se plně obětoval své kariéře, je ve skutečnosti stejně praštěná jako její postava Lorelai. 

Kniha neuvěřitelně vtipná. Každou řádku jsem hltala s naprostým zaujetím. Užívala jsem si, že se mohu stát součástí jejího životního příběhu a sledovat, čím vším si musela projít, než se dostala na vrchol. Líbilo se mi začítat do dobrodružství, které prožila a zamýšlet se společně s ní nad společností a trápením. A přesto je vše podané s takovým nadhledem a elegancí, že nemáte pocit, že čtete něčí paměti. Zároveň se nebojí udělat si legraci sama ze sebe a v podstatě ze všech lidí kolem sebe. PS: všimněte si, že všichni herci vystupující v Gilmorových děvčatech jsou neuvěřitelně skvělý, talentovaní a prostě úžasní. 

Jediné co mě trochu mrzelo, je že Gilmorovým děvčatům jsou věnovány jen dvě kapitoly! Čekala jsem toho více. Větší popis toho jaké to bylo stát se Gilmorovým děvčetem. I přesto se však dozvídáme, jak jedinečnou přelomovou zkušeností to pro Lauren bylo. Rozhodně ale nečekejte dlouhou kapitolu o tom, jak úžasné to bylo. Původním sériím se Lauren věnuje v rámci takové rádoby retrospektivy, kdy popisuje zásadní momenty, módu a herce v každé sérii. A však tato kapitola působí trochu neosobně, i když vtipně a je zajímavé sledovat její postřehy. Druhá část věnovaná obnovení seriálu je o něco uspokojující. Konečně se dozvídáme jaké to je být Lorelai a jaké to bylo vrátit se do milovaného Stars Hollow. Přesto, jsem od první části očekávala něco více, ale souhlasím, že pro ni musí být těžké pamatovat si každou chvilku svého života. 

Přesto musím říct, že jsem si knihu velmi užila a nedokázala se od ní odtrhnout. Pro mě to určitě byla srdcová záležitost a doporučuji ji každému fanouškovi Gilmorových děvčat. Protože ona je prostě neuvěřitelná v každém ohledu. 

Vice informací o knize se můžete dočíst na stránkách nakladatslví Omega a Knihy Dobrovský.

Oblíbené příspěvky