pondělí 19. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - den desátý: jedna schopnost

Dnešním článkem se rozloučíme s projektem 10 knižních dní. Posledním tématem je jedna schopnost. Kdyby jste si mohli vybrat jednu nadpřirozenou schopnost, jaká by to byla?
Je tady však mnoho nadpřirozených schopností. A každá má své pro a proti. A přiznávám, se že vybrat jendu jedinou, bylo pro mě dost obtížné. Líbilo by se mi umět číst myšlenky, umět levitovat či mít schopnot regenerace. Mít schopnot telepatie, jasnomyšlení či převtělování. Ale vybrat mohu jen jednu, takže která to bude?

Přestože jsem jich výjmenovala hned několik, které by se mi líbili, rozhodla jsem se pro jednu, kterou jsem výše nenapsala. Na prvním místě by to pro mě asi byla schopnost umět cestovat časem. Taky máte někdy pocit, že byste chtěli vrátit čas a udělat některé věci ve svém životě jinak? Přesně to je jeden z důvodů proč bych chtěla mít tuto schopnost. Prostě se vrátit k některým okamžikům svého života a změnit je. Já vím, chybami se člověk učí. A upřímně, asi bych žádné ze svých rozhodnutí ( i když ne všechny byla dobrá) měnit nechtěla. Jen bych některé věci, chtěla udělat jinak, jednodušeji. Rozumíte mi?

Ale nejen proto. Jak už jsem zmínila několikrát, miluji historii. A to je taky důvod proč bych chtěla mít tuto schopnost. Chtěla bych se vrátit do dob minulých a podívat se, jak se vlastně žilo. Udělat si takový poznávací výlet do minulosti. Jako nenápadný pozorovatel. Podívat se do mnou tolik obdivovaných období, poznat historické osobnosti. Zažít si to o čem, čteme v historických románech a sledujeme za vitrínámi v muzeích na vlastní kůži.

Ano, to by se mi asi velmi líbilo.A co vy? Zajímalo by mě jakou nadpřirozenou schopnost byste jste si vybrali.

čtvrtek 15. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - Den devátý: dva žánry

Dnes pro vás mám článek, kde se budu věnovat dvou svým oblíbeným žánrům. Asi není třeba to dál více rozvádět, takže vám hned představím své dva oblíbené žánry, které v poslední době hodně vyhledávám.
Fantasy
Žánr Fantasy se mě drží už asi do základky. Tehdy mi kamarádka ukázala knihu Stmívání od Stephanie Meyer. V té době ještě nebyly natočeny filmy a ten velký boom, přišel až asi o rok později. Tenkrát se mi kniha velmi líbila, dokonce jsem napsala dvě vlastní fanfikce. Od té doby je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. Hodně jsem fanatsy četla hlavně na střední. Tam jsem naprosto zbožňovala Anitu Blake, ale i jiné knihy. Měla jsem ráda knihy Tanjy Heitmann Zimní měsíc a Ranní červánky. Na základce jsem zase milovala Mediátora od Meg Cabot nebo Tetování krví: Lampáři. (Samozřejmě jsem četla i dívčí romány nebojte se) V poslední době mě docela nadchla kniha Čas čarodějnic. A co se mi vlastně na fantasy tak libí? Když nad tím přemýšlím, nedokážu to vyjádřit přesně. Řekla bych, že je to právě to tajemno, kterým jsou mýty obklopeny. To dobrodružství, když se snažíte zjistit, jak celý příběh dopadne. A ty nekonečné možnosti nadpřirozených bytostí. Ale Fantasy samozřejmě není jenom o nadpřirozených bytostech. Vždycky jsoupříběhy obestřené tajemstvím, které čtenář stránku po stránce odkrývá a to je řekla bych přesně to, co se mi na nich tolik líbí
Historické romány
Druhou kategorii jsou rozhodně historické romány. K historii jsem měla vždycky blízko. Jednu dobu jsem se dokonce chtěla stát archeoložkou. Takže asi chápete proč.  Mám ráda jak fikci, která se odehrává v jiných dobách, tak romány, kde vystupují historické postavy, například knihy o Marii Terezii nebo císařovně Sisi a podobně. Sama bych však asi v téhle době žít nechtěla. První knihu, která mě přivedla k historickým románům ,mi půjčila moje babička jmenovala se Žila jsem již před staletími. Ve své podstatě je to kniha, která vypraví o minulých životech, ale je tak dokonale napsaná, že mě totálně nadchla. A naprosto jsem pak historickým románům propadla díky knihám Elizabeth Peters. 

Samozřejmě mám ráda i jiné žánry. V podstatě mi je jedno jestli je to humoristický román, satyra, Young Adult, Fantasy, Scifi, detektivka nebo něco jiného. V poslední době jsem si hodně začala hledat motivační literaturu. Pro mě je vždycky přednější příběh. A hlavně aby mě bavila. 

A jaké knižní žánry preferujete vy? Je vám to jedno, nebo máte nějaké svoje oblíbené, které vyhledáváte? 


úterý 13. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - den osmý: tři citáty

Máme před sebou poslední tři dny projektu 10 knižních dní. Dnes pro vás mám tři své oblíbené citáty. Já miluji čtení citátů a hrozně ráda si je hledám, vždycky si je zapíšu na záložku do knihy, kterou zrovna čtu nebo na papír. Ten si pak dám na nějaké místo, kde na něj dobře vidím. Dnes se s vámi podělím o své tři oblíbené citáty slavných autorů.

"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
Tento citát mám ráda už docela dlouho. Láska není bez kompromisů, ale to neznamená, že ve svém životě budeme kvůli tomu druhému měnit úplně všechno. A pokud je tu někdo, kdo nám říká, že nás má ráda, měl by to dělat, přesně tak jak pan Rolland píše. Nesnažit se nás za každou cenu změnit, ale milovat nás takové jací jsme. A já jsem neskutečně vděčná, že vedle sebe mám osobu, která mě miluje takovou jaká jsem. I s mým imaginárním světem knih a fantazie. A já mu to stejnou měrou oplácím a každý náš společný den je tím nejlepším.
 "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."-Paulo Coelho 
V poslední době mám pocit, že  potřebuji pořádně nakopnout, abych začala něco dělat a šla si za svými sny. Já nevím čím to, jestli počasím nebo něčím jiným. Citát Paula mě ale vždy každé ráno nakopne k tomu zvednout se z postele a vykročit do nového dne s novou energii. A snažit se dosáhnout na svůj cíl. Protože sny a cíle jsou tu od toho, aby si je člověk plnil a aby si za nimi šel. A já pevně věřím, že ke svému cíli dojdu, stačí jen opravdu chtít.
"Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, který nikdy nečte, prožije jen jeden." - G.R.R.Martin
Poslední citát dnešního článku bude rozhodně patřit všem knihomolům a knihomilům jako jsem já. Protože já s ním souhlasím. Já mám prostě pocit, že každý přečtený příběh mě obohatil. Že jsem díky nim měla možnost poznat něco nového. A je jedno jakého žánzu ta kniha je- fantasy, romance, hitorie, nebo ze života. Každá kniha má své kouzlo.
Máte taky nějaký svůj oblíbený citát, který si každý den čtete?  Nebojte se a dejte mi do komentářů vědět jaký je váš oblíbený.

„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“

Zdroj: https://citaty.net/autori/romain-rolland/

pondělí 12. února 2018

10 KNINÍCH DNÍ - Den sedmý: čtyři knižní hrdinové

Tak už se blížíme do finále. Dnešní článek bude věnovaný čtyřem knižním hrdinům. A musím říct, že  tenhle článek mi dal zabrat. Ne, že bych neměla své knižní oblíbence. Ale chtěla bych vás představit čtyři své nejoblíbenější knižní postavy a to se přiznám mi dělalo trochu problém. Nakonec jsem se s tím poprala a tady je výsledek.
1. Hermiona 
První místo má rozhodně Hermiona. Vždycky jsem obdivovala to, že je tak chytrá. Hrozně ráda bych byla taky tak sečtělá jako ona a odhodlaná. Vždycky dokázala přijit s nějakým chytrým nápadem, který dokázal Harryho vytáhnout ze šlamastiky. A upřímně kde by byl Harry bez Hermiony? Podle mě by bez ní neprošel celou Bradavickou školu, ale vyhodili by ho už ve druhém ročníku. Můj skromný názor. Rozhodně už od dětství byla pro mě vzorem.

2. Ramses Emerson 
A teď se dostáváme do romatičtějších vod. Ramses je jednou z hlavních postav románů Elizabeth Peters. A pro mě to vždy byl dokanlý džetlemen. Chlap, který si ničeho nebojí a má srdce na pravém místě. Citlivý a chytrý, ale zároveň odvážný a nebojácný.Proste dokonalý mužský. 
3. Jamie Fraiser 
 Nemohu nezmínit ani tuto knižní postavu z románu Cizinka. Jamie má jedinečný šarm, který okouzlí nejednu čtenářku, řekla bych. Kdo by nechtěl mít někoho, kdo bude vždycky při něm a objeví se na scéně přesně v tu pravou chvíli, aby všechno zachránil?

4. Nefret
Poslední mou oblíbenou postavou je Nefret z románů Elizabeth Peters. Obdivuji ji za to, že šla za svým snem. Stala se doktorkou i přes všechny nepřízně. A na dobu začátek 20. století a místo kde žila se stala jednou z neuznávanějších. 

Budu moc ráda, kdy mi dolů do komentářů napíšete: jaké jsou vaše oblíbené knižní postavy? 

pátek 9. února 2018

10 KNIŽNÍ DNÍ - Den šestý: pět knižních emocí

Dnes se budeme bavit o knižních emocích. Neboli o emocích, které ve vás čtení knih vyvolává. Musím se přiznat, že čtení hrozně prožívám. Vždycky si představuji, jak by asi ta popisovaná místečka mohla vypadat. Prožívám celý děj, jako by se děl přímo mě. Vždycky se vcítím do hlavní postavy a elý děj se mi jakoby odehrává v hlavě.
1. Radost, smích 
První mou nejčastější emocí je určitě radost a s ním se pojící smích. Čtení samo o sobě pro mě představuje radostnou aktivitu. Miluji, když si mohu sednout do křešla a nic nedělat. Otevřít si knihu a nechat se ponořit do příběhu. Pro mě je to neskutečný relax. Když si čtu mám pocit, jakoby vnitřního klidu. Miluji ty chvíle, které mám jen sama pro sebe a knihu. V poslední době se snažím, najít si co nejvíce času na čtení, protože se přiznám, že jsem knihy v tomhle ohledu v poslední době zanedbávala a je mi to moc líto. A ta pohoda mi opravd chybí. Protože čtení miluji. Nicméně, abych se vrátila k té emoci. Miluji knihy, které mi vykouzlí usměv na rtech, když se u nic zasměju. Často se mi stává, že jedu tramvají do školy a směji se nahlas. Ups.:D
2. pláč, smutek, sklíčenost 
I tyto emoce se ke čtení knih pojí. Napsala jsem do jednoho řádku hned tyhle tři. Všechny jsou to smutné emoce, a upřímně se mi jimi nechtělo zabývat ve třech různých odstavcích. Nebojte ty další už  budou veselejší.  Když čtu nějakou smutnou knihu, rozhodně mě to nechává klidnou. Velice často se mi stává, že se vcítím do hlavní hrdinky a prožívám celou knihu s ní. Pamatuji si první knihu u které jsem skutečně plakala. Byla to kniha Říkali mi Leni. Byla to povinná četba na základní škole a já to moc prožívala. Tak moc, že mi kapali slzy na stránky. Bylo mi tehdy asi 13. 

3.  zamilovanost, láska
No upřímně, je tady nějaký milovník knih, který se nezamiloval do hlavního hrdiny/hrdinky?  
Ale to není úplně to o čem jsem chtěla psát. Momentálně čtu knihu Šlehačková oblaka. Terezku (autorku) čtu docela dlouho. Hlavně v Anglii jsem si ráda pročítala její blog. Tahle kniha mě velmi baví a už se těším až pro vás budu mít recenzi. Nicméně mě přimněla vážit si toho, co mám a začínit snít. Přemýšlet nad svým životem, víc plánovat, víc si představovat svou budoucnost. Což jsem doposud ze strachu moc nedělala. Prostě jsem brala věci, tak jak přicházely. A taky jsem si díky ní uvědomila, jak obrovské štěstí mám vedle sebe a jak jsem za něj vděčná. Jak moc miluji. (To už vím dlouho, ale nyní mám pocit, že ještě víc)
4. znechucení 
V poslední době přišla i tato emoce. Ne, že bych byla znechucená z knih. Ale z vývoje událostí v nich. Někdy si prostě říkám, kam daly hlaní hrdinky knih rozum a jak můžou být tak hloupé a dělat takové věci. Vím, že to není jejich chyba, že takto to autor zamýšlel. Ale proč? Někdy se dostaví i znechucení nad tím, jak je kniha napsaná. Možná proto mám teď pauzu od jedné z mých oblíbených autorek. Některé věci v jejích knihách už mi přišly trochu moc a musím si dát pauzu, než se k ní zase vrátím. Rozhodně jsem na ni ale nezavřenela. 

5. překvapení 
A na závěr samozřejmě překvapení. Miluji knihy, které mě umí překvapit. Jsem ráda za zvraty v knihách, které přinesou nový rozměr. V knize totiž nesnáším jednu věc a to je monotónnost. Když od začátku víte, jak to dopadne.

Máte to taky tak? Jak ptožíváte čtení knih vy? Určitě mi dejte vědět do komentářů. 

středa 7. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - den pátý: šest oblíbench autorů

Po delší pauze, kterou jsem strávila zahrabaná v kninách při tvoření diplomové práce, jsem zase zpátky a budeme pokračovat v projektu 10 knižních dní. Den pátý je věnovaný šesti oblíbeným autorům. Ti, co mě čtou trochu pravidelněji, asi nebudou překvapeni třemi prvními místy. Ale pokud mám zmínit svých šest oblíbenců, prostě je sem musím napsat. Nebudu to tedy prodlužovat. Rozhodla jsem se, že ke každému autorovi napíšu jen ve zkratce proč a které knihy od nich zbožnuji.

Proč? Meg je skvělá spisovatelka, píše jak dívčí knihy tak romány pro dospělé. Obdivuji na ni to, že píše jak knihy s fantasy tématikou tak romány z běžného života. Libí se mi, že ukazje život svých hrdinek vtipnou formou, takový jaký je.
Knihy: Mediátor (sérii, jsem zbožňovala jako malá) Slepá vášeň, Jak začíná láska, Nenasytná 


Proč? Líbí se mi, že ví o čem píše.Sama má titul z Egyptologie. Její knihy jsou dokonalým spojením historického románu o životě ve 20. století, detektivky a archeologie. Zalíbila se mi právě tím, že píše o vykopávkách v Egyptě a zároveň příběh zamotává zápletkami, které dokonale okoření příběh. 


Proč? Jako první se mi do ruky dostal první díl Hush hush ságy a milovala jsem ji od první chvíle. Líbilo se mi její pojetí andělské tématiky a styl jakým je kniha napsaná. Její tvorbu považuji spíše za Young Adult, ale ke knihám se hrozně ráda vracím. 

Proč? Lindsey je autorkou několika bestselerů. Já jsem měla tu možnost dostat se k sérii Zbožňuji ...(I heart..). Její tvorba nenechá vaše tváře suché, budete brčet smíchy od první stránky. Mě osobně uchvátil vtipný styl její tvorby, kterým popisuje neuvěřitelné příhody hrdinky

Proč? Přestože její romány už tolik nečtu, asi pro mě bude jednou z nejlepších autorek fantasy literatury. Líbí se mi totiž na ni, že si nic nepřiklášluje. Každý nadpřirozený mýtus nechává takový jaký je. Žádný výplody jako upíři chodící za slunce apodobně. Což opravdu oceňuji, navíc ne neomzuje jen na ten základ, který zná snad každý. Ale přichází i se spoustou dalších. (Snad kromě draků :D)  Sice mě v poslední době dosti iritují sexuální scény, které mi občas příjdou už trochu moc. Ale jinak musím říct, že ji mám opravdu řáda. 

Proč? Je drzá a svá. Zatím jsem měla tu čest jen s jendou knihou, ale i tak mě její svérazný styl velice oslovil. Ukázala mi, že v životě není důležité si na něco hrát, ale být sám sebou. A takovou by mě měli mít rádi i lidé v mém okolí.

Zajímalo by mě, jaké oblíbené autory máte vy? Určitě mi dejte do komentářů vědět, kterých šest autorů oslovilo vás. 

 

čtvrtek 1. února 2018

1O KNIŽNÍCH DNÍ - Den čtvrtý: sedm filmových verzí

Den čtvrtý se nese v duchu sedmi filmových verzí. Proto se s vámi dneska podělím o mých sedm oblíbených filmů/ seriálů, které mají knižní předlohu. Na tenhle článek jsem se hrozně těšila. Sledování filmů je moje druhá olíbená činnost hned po čtení a tanci. Obecně vzato tvrdím, že oboje má své kouzlo. Knihy dokážou lépe vystihnout postavu, popsat skutečně jaká je.Lépe ji vykreslit. Navíc často v knize tohoto bývá více. Filmy občas nějaké ty scény opomenou, což čtenář může cítít jako křivdu. Ale upřímě, kdo by se chtěl dívat na pětihodinový film? I já většinou preferuji knižní verze než ty filmové. Ale občas najdu filmy, které mi příjdou o něco lepší než jejich knižní předloha.
Cílem tohoto článku však nebude porovnávat knihy a jejich filmové verze. (I když k tomu asi sklouznu). Ale spíše poukázat na knihžní verze a filmy, které mě v  poslední době nadchly.

Cizinku jsem objevila předloni v létě. A zamilovala jsem si ji od první minuty. Jak už tedy vyplývá prvně jsem viděla první sérii seriálu a až potom jsem četla knihu (recenzi naleznete ZDE). Seriál mi příjde o trošišku lepší než kniha. Težko říct proč (obsazení seriálu je fantastické). Možná proto, že jsem na čtení neměla takový klid, jaký bych potřebovala a nevěnovala mu tolik pozornosti. Doufám, že druhý díl můj názor změní. 
Já vím, už se asi opakuji. Ale tohle je prostě srdcovka. Je jedno zda-li kniha nebo film. Oboje je prostě úžasné. A dokonale popisuje ten obdivuhodný svět kouzel a magie.Většinou záleží na tom, který díl chcete posoudit. Obecně vzato tvrdím, že Vězen z Azkabanu se jako film nepovedl. Mě se tedy moc nelíbil. Zato třeba Ohnivý pohár a Tajemná komnata mi přijdou lepší jako filmy. Ale věřím, že se najde mnoho fanoušků, kteří budou tvrdit něco jiného. 
Jako třetí v žebříčku jsem se rozhodla pro film Je to i můj život. Tento film o rodině s těžce nemocnou dcerou mě nadchl. Bral mi dech, měla jsem slzy na krajíčku. Nedávno jsem se dozvěděla, že film byl natočen podle knižní předlohy. Přiznávám, že jsem se k ní ještě nedostala. Ale hned po státnicích bych se na ni hrozně ráda vrhla. Protože kniha podle mě bude stejně strhující jako film. Rozhodně doporučuji! 
A když už jsme u smutnýh příbíhů, musím zmínit i tunto filmovou verzi. Tady bych řekla, že film i kniha jsou na stejné úrovni. Zasáhnou srdce ať chcete nebo ne. Protože takto to, už se smutnými příběhy bývá. 
U Hostitele jsem nejprve viděla film a potom jsem až četla knihu. Šly jsme na něj s kamarádkou a naprosto nás uchvátil. I hned potom jsem běžela do knihovny, abych si půjčila knihu a přelouskala jsem ji jedním dechem.(Recenzi najdete ZDE)  Oboje mě nadchlo. Něco co jsem od autorky série Stmívání opravdu nečekla. Je to jiné. A možná proto mi to příjde taky tak skvělé. 
 Panebože! To, že je Agatha Cristie dokonalou spisovatelkou píšící  neuvěřitelné detektivní romány je naprostou samozřejmostí. Ale ten film? Tohle zpracování prostě nemělo chybu. I když jsem věděla kdo je vrah, koukala jsem s otevřenou pusou. 
 Jako poslední jsem si nechala toto poněkud kontroverzní téma. Kolem knihy i filmů se točí neuvěřitelné debaty.Jedni to považují za nestydaté a druzí to zbožňují. A ano já se přiznávám, mě se libí oboje. Jak už jsem zmiňovala kniha i filmy jsou dva naprosto odlišné styly umění a každý má něco jiného. I když by mě mohl kdokoli nařknout, že tato kniha nemá s uměním nic společného. Mě se prostě líbila. Neříkám, že u některých věcí jsem nekroutila hlavou. Bavilo mě sledovat vývoj příběhu i zjišťovat jaká je minulost Greye a proč je takový jaký je. Knihy jsem přečetla všechny a upřímně? Teším se i na film. Prostě holčičí záležitost. 

A jak jste na tom vy? Kniha nebo film? A které knižní předlohy zbožňujete? Určitě mi dejte vědět dolů do komentářů. 


Oblíbené příspěvky