úterý 27. března 2018

Recenze: Kakao do ruky a nechte se unášet příběhem na obláčku (Tereza Salte- Šlehačková oblaka)


Tahle kniha pro mě byla obrovský překvapením. Jsem neskutečně ráda, že jsem si ji pořídila. Dala mi toho neskutečně mnoho. Je osobní, otevřená a láká čtenáře k sobě. Svým kouzlem dokáže člověku přírůst k srdci, uchvátit a strhnout do příběhů, které ukrývá. Doslova máte chuť udělat si kakao, zalézt si pod teplou deku a začíst se.
Terezku sleduji už docela dlouho. Velmi jsem si oblíbila její blog TerezaInOslo. Její články o životě jsem si zamilovala hned od začátku. Velmi ráda jsem po ránu sedávala k notebooku a četla si její zpovědi u snídaně. Od samého začátku mi přišla jako sympatická, neobyčejná dívka, která má krásný životní příběh a rozhodně má co vyprávět. Obdivovala jsem její radost ze života a optimismus. Vždycky mě to nabilo energií k novému dnu. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že vydala knihu. Osobní setkání na autogramiádě jsem si nenechala ujít. A musím říct, že to bylo opravdu milé setkání. Terezka je prostě neuvěřitelně sympatická i osobně. Bylo moc hezké, když si před začátkem k nám přišla sednout a povídala si s námi. O knize, o blogu, o životě. Jsem hrozně ráda, že jsem na autogramiádu šla a nechala si od ní knihu podepsat.
Kniha je rozdělena do několika kapitol a každá z nich vypráví jednu z nejpodstatnější epizod Terezčina života. Přitom se snaží o to, aby si čtenář z každého životního příběhu odnesl nějaké ponaučení. Každá část má nějaké poslání, což mě velice nadchlo. Ne jen že se o Terezce dozvídá čtenář něco více, ale zároveň se autorka snaží skrze své životní vzlety a pády předat i své životní moudro. Velmi oceňuji, že to není jen jeden příběh za druhým.  I když sledování její životní cesty mě velmi bavilo. Měla jsem pocit, jako bych to všechno prožívala s ní. Jako bych u všeho, co v knize popisuje, osobně byla. Jako bych byla součástí jejího života. V Norsku jsem nikdy nebyla, a přesto jsem měla pocit, že se procházím po hlavní třídě Osla. Užívám si točenou zmrzlinu na nábřeží a sleduji západ slunce. Měla jsem pocit jako bych to byla já, kdo se potil v tělocvičně, aby si splnil sen. Celá kniha je velmi barvitá. Styl, kterým Terezka píše je velmi čtivý. Občas jsem měla pocit, jako jednotlivá slova zasahovala přímo mé srdce. Díky této knize jsem si uvědomila neuvěřitelnou spoustu věcí.  Ukázala mi, že svět je neuvěřitelné místo, kde všechno je možné. Opravdu všechno. Člověk si musí věřit a jít si za svými sny. A s touto vírou a nadějí potom najde v sobě sílu dosáhnout až do těch nadýchaných šlehačkových oblak a splnit si svůj sen.
Přiznávám však, přestože mě kniha uchvátila a nadchla.  Měla jsem pár věcí, které mi občas tvořili vrásky na čele. Přestože na tuto knihu asi nikdy nedám dopustit, čílilo mě, že sem tam skáče ve vyprávění od A k B a některé věci tak nejsou dokončeny. Nevím byl to záměr? Jak to dopadlo s její nabídkou psaní pro redakci časopisu? A co blog? To, co tomu předcházelo, se dozvíme, ale mě by hrozně zajímalo, jaké ty začátky byly.  Až na těchto pár malinkatých výtek, musím říct, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Rozhodně ji doporučuji všem, kdo se mě na ni zeptají. A upřímně doufám, že se bude všem, kdo ji budou číst, líbit stejně jako se líbila mě.
 A rozhodně se nemyslím, že tohle je poslední kniha, kterou napsala. Konec je v podstatě velmi otevřený. Končí začátek nové etapy. 
Vidíte to co já? Koupila jsem si knihu, kterou natiskli naopak!

 

pátek 16. března 2018

Měsíční přehled nejen o knihách: Leden a Únor 2018

Máme nový rok a navrát k článku, který jsem už dlouho nepsala. Upřímně je mi to moc líto, protože mě tento formát článku hrozně bavil. Ale bohužel byl můj navrát z Anglie tak dramatický a hektický, že jsem na něj prostě neměla čas. Takže tady to je. Ohlédnutí se na uplnylý měsíc. Pro tentokrát za dva měsíce.

Začneme s ohlednutím se za knížkami, které jsem za leden a únor přečetla. Během posledních zimních měsíců jsem horlivě pracovala na své diplomové práce. Snažila jsem se napsat ji opravdu svědomitě. (A pořád nejsem spokojená :D) Když jsem se podívala na seznam použité literatury nemohla jsem uvěřit svým očím. Jak se mi povedlo za tak krátkou dobu prostudovat kolem 30 odborných knih? Píšu prostudovat, protože jsem je nečetla celé, ale jen ty části, které jsem potřebovala. I tak jsem se sebou velmi spokojená. Protože jsem nečekala, že jich zvládnu tolik.
Co se týče beletrie té, jsem se tolik nevěnovala. Začala jsem číst a dočetla Šlehačková oblaka. A jsem z nich naproto unešená. Tereza Salte mě přiměla otevřít oči a podívat se na můj život z úplně jiného úhlu. Díky ní, jsem si začala víc vážit věcí, které mám. Na recenzi se můžete těšit už brzy. Také ještě pořád čtu Calendar girl. Dávám si s ní trochu na čas, protože čtu jen po večerech. Zjistila jsem, že ji nemůžu číst po cestě. Ne proto, že bych se moc červenala. Ale protože když se lidé nahnout v tramvaji a nakouknou mi do knihy, nikdy se nestačí divit. A během konce února jsem začala číct Okamžik Všeho. Musím říct, že mě zatím moc nechytla. Ale jsem zatím jen na začátku, takže doufám, že se to s postupujícím příběhem zlepší.

Od ledna se věnuji take jedné speciální "knize". Knize s uvozovkami protože je to spíše deník. Jedná se o deník - 7 let, den po dni. Dostala jsem ji jako dárek od kamarádky k Vánocům. A jsem z ní nadšená. Každý večer než si zalezu do postele si do ní píšu, vše co mě ten den potkalo a za co jsem vdečná. Je moc krásné si takto zrekapitoval den a uvědomit, co dobrého se mi za ten den přihodilo, z čeho jsem nadšená a co mě za ten den potěšilo.

A teď se posunume k další kategorii a tou jsou seriály. S přítele jsme objevili dva perfektní seriály, které jsme sledovali se zatajeným dechem. Prvním z nich je Genius. První série vypráví příběh o Albertu Eistainovi. Jeho životní příběh je neuvěřitelný. Fyzika mě nikdy moc nezajímala, přestože jsem na zakládní škole jezdila na soutěže z fyziky. Ale ten seriál je perfektní . A druhým je Příběh služebnice. O můj bože! Ten seriál nám doslova vzal dech. Ten příběh !!! A upřímně se nemůžeme dočkat až konečně příjde druhá série.
 

pondělí 12. března 2018

Recenze: Co je realita a co je jen sen? (Cynthia Swanson – Knihkupkyně)



Kniha Knihkupkyně se ke mně dostala díky recenznímu konkurzu na stránkách nakladatelství OMEGA, na který jsem se přihlásila. Jsem neskutečně ráda, že jsem dostala tuto příležitost. Ta kniha je neskutečná a já jsem z ní doslova unešená. Děkuji moc nakladatelství OMEGA a knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ s.r.o. 

Kniha je žhavou novinkou, která se na pultech knihkupectví objevila teprve nedávno. A je prvním románem na kontě spisovatelky Cynthii Swanson. Autorka doposud psala jen povídky, které zveřejňovala v časopisech a za jednu z nich dokonce získala prestižní cenu. Na stránkách autorky se dočtete, že 6. února vydala svou druhou knihu, která se jmenuje The Glass Forest. Pevně věřím, že i tato kniha bude stejně strhující a doufám, že se co nevidět dostane i k nám. Kromě toho se také věnuje desingu. 

Knihkupkyně je román vyprávějící příběh o ženě, která má neuvěřitelně živé sny. Společně s hlavní hrdinou Katharyn, nebo Kitty chcete –li, požíváme dva různé životy. Jeden z nich je však snový, vymyšlený její naprosto živou fantazií. Avšak který z nich to je? Co je sen a co už je realita? Ten snový dokonalý se vším jak má být, nebo ten druhý? A co musí udělat pro to, aby ty sny skončily? Jakou cenu musí zaplatit, aby mohla žít svůj život?  Všechny tyto otázky vám kniha odpoví, to vám můžu zaručit. A budete velice překvapeni. 

Kniha neuvěřitelně čtivá. Strhne vás už od prvních stránek a na padesáté stránce budete mít pocit, že nemůžete přestat, dokud se nedozvíte víc. Budete doslova toužit po to, zjistit jak to dopadne. Co je pravda a co je hříčka bujné fantazie? Kapitoly nejsou ani příliš krátké ani dlouhé, prostě tak akorát. Skvěle se díky tomu čtou.  A máte tak pocit, že vám příběh krásně ubíhá. Ani se nenadějete a už jste v půlce knihy. Musím říct, že tato kniha pro mě byla dokonalým překvapením. Přečetla jsem ji jedním dechem. Je to snad mnou nejrychleji přečtená kniha za posledních několik let. Příběh i styl jakým autorka píše, mě dokonale pohltil a já jsem se nemohla odtrhnout od příběhu Kitty a Katharyn. Chtěla jsem vědět, která z nich je ta pravá.  Závěr knihy byl pro mě tak překvapivým, že jsem koukala na stránky doslova s otevřenou pusou. Takový konec jsem nečekala.  Ani by mě nenapadlo, že by se věci mohli ubírat tímto směrem a proto, pro mě konec knihy byl o to vzrušující. Měla jsem pocit, že jsem součástí příběhu a všechno to prožívám s hlavní hrdinkou. 

Kniha je vlastně takovým vyprávěním, co by bylo kdyby. Ale čtenář se nemusí příliš soustředit na dějovou linku, aby mu neunikl nějaký detail. Neboť všechna co kdyby na sebe dokonale navazují a díky tomu je příběh přehlednější. Dává životu hlavní hrdinky zcela jinou dimenzi. A donutí vás přemýšlet nad tím, jak by byl váš život, kdyby jste některá svá rozhodnutí udělali jinak. 

Myslím, že kniha bude dokonalým překvapením pro každého čtenáře. Já ji rozhodně doporučuji všem, kteří milují dobré příběhy. Kniha v sobě v dokonalém souznění pojí poutavý příběh s trochou tajemna. Během příběhu se snažíte odhalit tenkou linii mezi tím co je skutečné a co je jen fantazie. Mám snad jen jednu jedinou výtku a tou je obal knihy. Mě osobně mi se více líbilo, kdyby na přebalu místo dvou žen, byl motiv, který naleznete hned jakmile otevřete knihu

mám na mysli, tento motiv :) 

ODKAZ na e-shop KNIHY DOBROVSKÝ  
ODKAZ na knihu na stránkách nakladatelství OMEGA
ODKAZ na rozhovorou s autorkou knihy  na stránkách nakladatelství OMEGA

pondělí 5. března 2018

Unboxing 5

Nedávno jsem měla obrovské štěstí . Zúčastnila jsem se recenzního konkurzu a byla jsem vybrána. Dnes vám proto můžu představit další novinku na jejiž recenzi se budete moci brzy těšit.
Jedná se o knihu Knihkupkyně od autorky Cynthia Swanson. Anotace na knihu je velmi zajímavá. Měla by vyprávět příběh ženy, která vlastní knihkupectví. Ale v noci, ve svých snech, se stává někým jiným. Příběh by měl být postavený na větě: " Co by bylo kdyby?". No řekněte, kdo z nás nikdy neuvažoval nad tím, jaký by jeho život byl, kdyby všechno bylo jinak. Už se nemůžu dočkat až se do knihy začtu.
Kdo se nemůže dočkat recenze, tady pro Vás mám odkaz na rozhovor s autorkou knihy na stránkách nakladatelství OMEGA.







ZDE najdete odkaz na knihu na e-shopu nakladatelství OMEGA

ZDE najdete odkat na knihu na e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ

pondělí 19. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - den desátý: jedna schopnost

Dnešním článkem se rozloučíme s projektem 10 knižních dní. Posledním tématem je jedna schopnost. Kdyby jste si mohli vybrat jednu nadpřirozenou schopnost, jaká by to byla?
Je tady však mnoho nadpřirozených schopností. A každá má své pro a proti. A přiznávám, se že vybrat jendu jedinou, bylo pro mě dost obtížné. Líbilo by se mi umět číst myšlenky, umět levitovat či mít schopnot regenerace. Mít schopnot telepatie, jasnomyšlení či převtělování. Ale vybrat mohu jen jednu, takže která to bude?

Přestože jsem jich výjmenovala hned několik, které by se mi líbili, rozhodla jsem se pro jednu, kterou jsem výše nenapsala. Na prvním místě by to pro mě asi byla schopnost umět cestovat časem. Taky máte někdy pocit, že byste chtěli vrátit čas a udělat některé věci ve svém životě jinak? Přesně to je jeden z důvodů proč bych chtěla mít tuto schopnost. Prostě se vrátit k některým okamžikům svého života a změnit je. Já vím, chybami se člověk učí. A upřímně, asi bych žádné ze svých rozhodnutí ( i když ne všechny byla dobrá) měnit nechtěla. Jen bych některé věci, chtěla udělat jinak, jednodušeji. Rozumíte mi?

Ale nejen proto. Jak už jsem zmínila několikrát, miluji historii. A to je taky důvod proč bych chtěla mít tuto schopnost. Chtěla bych se vrátit do dob minulých a podívat se, jak se vlastně žilo. Udělat si takový poznávací výlet do minulosti. Jako nenápadný pozorovatel. Podívat se do mnou tolik obdivovaných období, poznat historické osobnosti. Zažít si to o čem, čteme v historických románech a sledujeme za vitrínámi v muzeích na vlastní kůži.

Ano, to by se mi asi velmi líbilo.A co vy? Zajímalo by mě jakou nadpřirozenou schopnost byste jste si vybrali.

čtvrtek 15. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - Den devátý: dva žánry

Dnes pro vás mám článek, kde se budu věnovat dvou svým oblíbeným žánrům. Asi není třeba to dál více rozvádět, takže vám hned představím své dva oblíbené žánry, které v poslední době hodně vyhledávám.
Fantasy
Žánr Fantasy se mě drží už asi do základky. Tehdy mi kamarádka ukázala knihu Stmívání od Stephanie Meyer. V té době ještě nebyly natočeny filmy a ten velký boom, přišel až asi o rok později. Tenkrát se mi kniha velmi líbila, dokonce jsem napsala dvě vlastní fanfikce. Od té doby je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. Hodně jsem fanatsy četla hlavně na střední. Tam jsem naprosto zbožňovala Anitu Blake, ale i jiné knihy. Měla jsem ráda knihy Tanjy Heitmann Zimní měsíc a Ranní červánky. Na základce jsem zase milovala Mediátora od Meg Cabot nebo Tetování krví: Lampáři. (Samozřejmě jsem četla i dívčí romány nebojte se) V poslední době mě docela nadchla kniha Čas čarodějnic. A co se mi vlastně na fantasy tak libí? Když nad tím přemýšlím, nedokážu to vyjádřit přesně. Řekla bych, že je to právě to tajemno, kterým jsou mýty obklopeny. To dobrodružství, když se snažíte zjistit, jak celý příběh dopadne. A ty nekonečné možnosti nadpřirozených bytostí. Ale Fantasy samozřejmě není jenom o nadpřirozených bytostech. Vždycky jsoupříběhy obestřené tajemstvím, které čtenář stránku po stránce odkrývá a to je řekla bych přesně to, co se mi na nich tolik líbí
Historické romány
Druhou kategorii jsou rozhodně historické romány. K historii jsem měla vždycky blízko. Jednu dobu jsem se dokonce chtěla stát archeoložkou. Takže asi chápete proč.  Mám ráda jak fikci, která se odehrává v jiných dobách, tak romány, kde vystupují historické postavy, například knihy o Marii Terezii nebo císařovně Sisi a podobně. Sama bych však asi v téhle době žít nechtěla. První knihu, která mě přivedla k historickým románům ,mi půjčila moje babička jmenovala se Žila jsem již před staletími. Ve své podstatě je to kniha, která vypraví o minulých životech, ale je tak dokonale napsaná, že mě totálně nadchla. A naprosto jsem pak historickým románům propadla díky knihám Elizabeth Peters. 

Samozřejmě mám ráda i jiné žánry. V podstatě mi je jedno jestli je to humoristický román, satyra, Young Adult, Fantasy, Scifi, detektivka nebo něco jiného. V poslední době jsem si hodně začala hledat motivační literaturu. Pro mě je vždycky přednější příběh. A hlavně aby mě bavila. 

A jaké knižní žánry preferujete vy? Je vám to jedno, nebo máte nějaké svoje oblíbené, které vyhledáváte? 


úterý 13. února 2018

10 KNIŽNÍCH DNÍ - den osmý: tři citáty

Máme před sebou poslední tři dny projektu 10 knižních dní. Dnes pro vás mám tři své oblíbené citáty. Já miluji čtení citátů a hrozně ráda si je hledám, vždycky si je zapíšu na záložku do knihy, kterou zrovna čtu nebo na papír. Ten si pak dám na nějaké místo, kde na něj dobře vidím. Dnes se s vámi podělím o své tři oblíbené citáty slavných autorů.

"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland
Tento citát mám ráda už docela dlouho. Láska není bez kompromisů, ale to neznamená, že ve svém životě budeme kvůli tomu druhému měnit úplně všechno. A pokud je tu někdo, kdo nám říká, že nás má ráda, měl by to dělat, přesně tak jak pan Rolland píše. Nesnažit se nás za každou cenu změnit, ale milovat nás takové jací jsme. A já jsem neskutečně vděčná, že vedle sebe mám osobu, která mě miluje takovou jaká jsem. I s mým imaginárním světem knih a fantazie. A já mu to stejnou měrou oplácím a každý náš společný den je tím nejlepším.
 "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."-Paulo Coelho 
V poslední době mám pocit, že  potřebuji pořádně nakopnout, abych začala něco dělat a šla si za svými sny. Já nevím čím to, jestli počasím nebo něčím jiným. Citát Paula mě ale vždy každé ráno nakopne k tomu zvednout se z postele a vykročit do nového dne s novou energii. A snažit se dosáhnout na svůj cíl. Protože sny a cíle jsou tu od toho, aby si je člověk plnil a aby si za nimi šel. A já pevně věřím, že ke svému cíli dojdu, stačí jen opravdu chtít.
"Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, který nikdy nečte, prožije jen jeden." - G.R.R.Martin
Poslední citát dnešního článku bude rozhodně patřit všem knihomolům a knihomilům jako jsem já. Protože já s ním souhlasím. Já mám prostě pocit, že každý přečtený příběh mě obohatil. Že jsem díky nim měla možnost poznat něco nového. A je jedno jakého žánzu ta kniha je- fantasy, romance, hitorie, nebo ze života. Každá kniha má své kouzlo.
Máte taky nějaký svůj oblíbený citát, který si každý den čtete?  Nebojte se a dejte mi do komentářů vědět jaký je váš oblíbený.

„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“

Zdroj: https://citaty.net/autori/romain-rolland/

Oblíbené příspěvky